Veverky zpravidla žijí samotářským životem. Možná je to tím, že se nerady dělí o oříšky. Pokud jich někdy zahlédnete více najednou, je to proto, že maminka veverka vyvádí svá mláďata. O ty se stará tři měsíce od jejich narození, poté se mláďata začínají starat sama o sebe a stávají se tak veverkou samotářkou.
Veverky nebývají tak mlsné jako my, lidé. Mají rády oříšky, a je jim jedno, zda jsou vlašské nebo lískové. Pochutnají si také na bukvicích, kaštanech i žaludech, které chodí v lese ujídat srnkám ke krmelcům. Milují jakékoliv ovoce i poupata jehličnatých a listnatých stromů. Pochutnávají si také na houbách, a snadno poznají, které jsou jedlé. Nepohrdnou ani hmyzem. Milují jakákoliv semínka, proto je v lese často vidíme, jak je vyzobávají ze šišek, které se pak snaží hodit nám na hlavu.
V létě, když je všude dostatek potravy, veverky hlady netrpí. Jsou ale tak chytré, že si ve svém domečku schovávají zásoby na tuhou zimu. Některé pamlsky, třeba dobré oříšky, si dokonce zahrabávají do země, aby jim je nikdo nemohl uloupit.
Veverky jsou velmi plaché, proto vždy, když nás v lese nebo parku potkají, rychle utečou hbitými pohyby. Ani si nestačíme povšimnout, kudy že to vlastně utekly. Z jedné větve na druhou, a šup – jsou pryč. Pokud se ale s lidmi setkávají pravidelně, zvyknou si a pak již tak často neutíkají. Některé odvážné veverky se dokonce nechají krmit rovnou z ruky.
Pokud chcete mít doma veverku, nebude to zase tak velký problém. Stačí, když máte prostornou zahrádku, kde se vám veverky rádi uhnízdí. Nejsnadněji je nalákáte v zimě, když hledají něco k snědku. Vyrobte jim proto něco jako vetší ptačí budku, kterou budete pravidelně doplňovat veverčími dobrotami. Takové pamlsky jsou jakýmsi magnetem, který zaručeně veverku přitáhne. A když zjistí, že má v budce dobroty neustále, zabydlí se u vás a již nikdy neodejde.