Když mi bylo dvacet, stačil mi batoh. Lépe řečeno krosna. Na týden nebo 14 dní a nebyl problém do hodiny zabalit. Vešel se tam i spacák, karimatka a boty. Ty stačily dvoje – sandály a trekové, jedny na nohu, druhé do batohu. Kraťasy 2x, dlouhé kalhoty 2x, tričko s krátkým 3x, tričko s dlouhým rukávem 2x, mikina, nepromokavá bunda, pár párů ponožek, pár kalhotek, noční košilka, ručník. Taštička s kosmetikou a hygienickými potřebami. Jeden krém na obličej, pasta, kartáček, krém na opalování, tužka na oči, řasenka, hřeben, mýdlo, šampon.
Dnes je mi jednou tolik, balení mi trvá několik hodin a obrkufr je narvaný k prasknutí a k němu se přidává taška za taškou – s botami, s oblečením, co se nevešlo do kufru, s kosmetikou a hygienickými potřebami, ….
Oblečení nemá cenu vyjmenovávat – do města, do přírody, do špatného počasí, do hezkého počasí. Boty musí ladit, barvy musí ladit. Zabalit, auto plné k prasknutí, na místě vybalit a před zpáteční cestou zjistit, že jsem měla na sobě tak třetinu toho, co jsem si vzala s sebou. Co se kosmetiky týče, škoda mluvit. Minimálně dvě taštičky. Znáte to. Krém na den a noc, pleťová séra, odličovač na oči a pleť, make-up, několik tužek a stínů, pudr, tužka na obočí, atd., atd..
V čem je rozdíl?
Je to v tom věku? Potřebuji toho teď opravdu tolik? Ne. Je to v pohodlí.
Dříve jsem cestovala hlavně autobusem a vlakem. Vše jsem si tahala na zádech. Dneska jezdíme autem, případně létámeletadlem. Do letadla jsem schopná zavazadla zredukovat a nakoupit mini balení hygienických potřeb, ale stojí mě to hodně času a přemýšlení, vybírání a kombinování. Do auta se toho vejde… a v tom to je. Raději toho vzít víc, než něco zapomenout. Ale když pak tahám kolem recepce všechna ta zavazadla a paní lezou oči z důlků (vždyť jsme přijeli jen na prodloužený víkend), tak si říkám, že příště mi už musí stačit jen jedna velká cestovní taška. A nebude ani celá naplněná. Snad. Příště.